V mém případě se krize začala projevovat tím, že člověk má práce spíše více než méně. To bohužel vede k tomu, že zbývá méně času na modely. Zejména po té, co mi přibylo dost služebních cest, které se těžko dají realizovat s modelem a nářadím v přibaleném kufříku. A na letišti stále o sadě nejnutnějších modelářských skalpelů nechtějí moc slyšet.
Celé to pak bohužel směřuje k jedinému - modelář doma syslí stále více modelů a plánů s pocitem "až bude čas, tak ..". Pomalu již není krabice kam dávat a firmy stále chrlí nová a nová lákadla. Tak snad v létě ...
Zaregistroval jsem však další nemilou věc. Jakoby krize dolehla i do modelářského života klubů. Stoupá "napnelismus" mezi organizátory soutěží a člověk musí pouze přiživovat vnitřní naději, že všechny ty zprávy a fámy o ukončení a posledních ročnících některých soutěží snad ani nemůžou být pravdivé. Na jednu stranu to je pochopitelné - když jde na lámání chleba, vítězí různé životní priority. Na druhou stranu je to přeci jen škoda, pokud náš život bude o nějaké ty soutěže chudší. Do toho ještě povaha "čecháčkovství" - tu pouze kritizovat, tam něco urvat pro své osobní zájmy, tu si zviditelnit svůj osobní místní rybníček proti dlouhodobým snahám ostatním. O opravdu se člověk pouze diví. Díky svým častým cestám mimo českou louži mohu potvrdit, toto je vlastní hlavně nám. Ale naděje umírá poslední.
Tak snad v létě ...
Žádné komentáře:
Okomentovat