Tak je to tady. Krize dolehla i na mne, a jak mohu pozorovat, odráží se v celém světě modelářském.
V
mém případě se krize začala projevovat tím, že člověk má práce spíše
více než méně. To bohužel vede k tomu, že zbývá méně času na modely.
Zejména po té, co mi přibylo dost služebních cest, které se těžko dají
realizovat s modelem a nářadím v přibaleném kufříku. A na letišti stále o
sadě nejnutnějších modelářských skalpelů nechtějí moc slyšet.
Celé
to pak bohužel směřuje k jedinému - modelář doma syslí stále více
modelů a plánů s pocitem "až bude čas, tak ..". Pomalu již není krabice
kam dávat a firmy stále chrlí nová a nová lákadla. Tak snad v létě ...
Zaregistroval
jsem však další nemilou věc. Jakoby krize dolehla i do modelářského
života klubů. Stoupá "napnelismus" mezi organizátory soutěží a člověk
musí pouze přiživovat vnitřní naději, že všechny ty zprávy a fámy o
ukončení a posledních ročnících některých soutěží snad ani nemůžou být
pravdivé. Na jednu stranu to je pochopitelné - když jde na lámání
chleba, vítězí různé životní priority. Na druhou stranu je to přeci jen
škoda, pokud náš život bude o nějaké ty soutěže chudší. Do toho ještě
povaha "čecháčkovství" - tu pouze kritizovat, tam něco urvat pro své
osobní zájmy, tu si zviditelnit svůj osobní místní rybníček proti
dlouhodobým snahám ostatním. O opravdu se člověk pouze diví. Díky svým
častým cestám mimo českou louži mohu potvrdit, toto je vlastní hlavně
nám. Ale naděje umírá poslední.
Tak snad v létě ...
